Pasivní překlady, tedy v našem případě překlady do češtiny, tvoří většinu všech překladatelských prací.

V současnosti bývá překlad do češtině mylně považován za jednoduchý, a často panuje názor, že v podstatě stačí základní znalost cizího jazyka k tomu, aby i laik provedl kvalitní překlad. 
Pravdou však je, že překlady do českého jazyka jsou obtížné a rozhodně je jim třeba věnovat stejné úsilí jako překladům aktivním, tedy z češtiny. 
Znalost českého jazyka v posledních letech klesá a s chybami se setkáváme i v médiích jako je Česká televize či rozhlas. Jedná se o špatné používání pádových koncovek a zvláště vidů. Je tedy obvyklé, že komentátor nerozlišuje např. slova soustředit se a soustřeďovat se. 
Mnoho televizních hlasatelů používá špatné koncovky, neumí zacházet se sedmým pádem, a běžné je i přebírání slovakismů. Slova jako „dovolenka“ či "lyžovačka" do češtiny opravdu nepatří. 
Další, velmi častý jev, je přebírání anglického způsobu pojmenování sportovišť či kulturních zařízení sice českými slovy, ale podle pravidel anglické gramatiky.
Změna je ve jmeném těsném přívlastku, který je umísťován za podstatné jméno, a který nahradí neskloný přívlastek. Tedy např. Vysočina Aréna namísto Aréna Vysočina.
Další chybou je používání doslovných překladů typu "mějte pěkný den".
S cizímy slovy se pak často pracuje jako se slovy českými, např. se skloňují, a výsledkem je mnohdy text, který v podstatě nedává smysl. Velmi nizká je i kvalita textů v tištěných médiích.